Životní styl

Tromsø

Jedním z důvodů, proč se lidé vydávají do norského Tromsø, je polární záře. Ale co nutí tolik z nich zde zůstat? Doprovoďte nás na naší výpravě k bráně do Arktidy.

Paříž severu

Tromsø leží vysoko nad severním pobřeží Norska. Vysoko nad polárním kruhem. Tam, kde se vzájemně setkávají Norsko, Švédsko, Finsko, Rusko a Laponsko. Stejně jako zbytek Norska je i oblast Tromsø formována brutální krajinou. Vrcholky drsných hor se zde odráží v křišťálově čisté vodě, čerstvě napadaný sníh pokrývá bujné pláně a vše jako by bylo zahaleno majestátními zelenými, červenými a růžovými závěsy - polární záře. Není divu, že se zde scházejí milovníci života z celého světa. Ale vždy tomu tak nebylo. Město Tromsø založené v roce 1794 bylo nejprve popisováno jako temné, chudé, primitivní a strašnými klimatickými podmínkami sužované místo. Přezdíváno „Brána do Arktidy“ bylo Tromsø jednoduše odrazovým můstkem polárních průzkumníků, kteří zde zahajovali své expedice.

Ale jakmile se rozšířily zvěsti o městském přístavu, který není ukryt pod krustou ledu, a o bohatých rybářských úlovcích, netrvalo dlouho a začalo se sem vydávat stále více dobrodružně založených Středoevropanů, kteří zde položili základy kosmopolitního města Tromsø, jak ho známe dnes. Do konce první dekády 19. století zaplnily doky místní plavidla a nákladní lodi z Francie, Německa a Velké Británie, protože zde kvetl obchod s čerstvě ulovenými tuleni, velrybami, a dokonce i s pižmoni. Když se v roce 1893 začala plavit loď Hurtigruten na přepravu cestujících, stalo se z města centrum, které hostilo turisty z celého světa. Američané, Dánové, Britové a Italové, kteří očekávali necivilizovanou a chudou společnost, byli příjemně překvapení, jak pohostinní a kultivovaní Norové ve skutečnosti jsou. Od té doby Tromsø proslulo jako Paříž severu.

“Příroda v Tromsø je úžasná. Ale ještě větší dojem udělá vřelost vyzařovaná těmi, kteří zde žijí.”

Chytne za srdce

Když jsem dorazila do Tromsø, přivítala mě sněhová bouře. Vzala jsem si taxi do hotelu, který se nachází v přístavu, kde kotví výletní loď Hurtigruten. Proudí sem stovky cestovatelů, kteří mluví různými jazyky, ale všichni mají univerzální řeč těla. Tváře mají pohřbené hluboko v kapucích svých pestrobarevných zimních bund a po zledovatělém chodníku se rychle přesunují ke vchodu do hotelu. Jako by je počasí zhypnotizovalo. Nestihnu prohodit více než pár slov se skupinou japonských turistů, když se náhle musím stejně jako ostatní zastavit a upřeně se dívat na oblohu. Po pár minutách totiž bouře pominula a nám nezbylo než zírat na dokonale klidné a jasné nebe v barvě půlnoční modři.

S poklesem rybářského průmyslu v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století bylo město Tromsø nuceno k modernizaci. Dnes je domovem hned několika krajských nemocnic a univerzit. Výsledkem je nárůst populace, který dělá přírůstek přibližně 1 000 obyvatel ročně. Ten je doprovázen bohatou a pestrou kulturní scénou. Ta přijde vhod především v zimě, kdy je vzhledem k věčné tmě užitečné bojovat s nudou. Nicméně, polární noc trvající od 21. listopadu do 21. ledna má přece jen své osobité kouzlo. Úsvit je v tomto ročním období něčím, co uběhne rychleji než mrknutí oka. Polární noc zároveň představuje tu nejlepší příležitost k tomu stát se svědkem jedinečného světelného tance polární záře. A Tromsø je jedním z nejvhodnějších míst na Zemi, ze kterých lze tento jev pozorovat. Proto by nemělo být žádným překvapením, že se zde nachází velké skupiny nadšených společně turistů prahnoucích po spatření severní záře, tzv. aurora borealis.

1/4

Magická scenérie

Druhý den nasedám do svého Volva XC60 a vyrážím na cestu. O čelní sklo se opírají silné sluneční paprsky, zatímco závěje kolem úzké silnice dosahují téměř do výšky dvou metrů. Zdá se jako bych jela sněhovým tunelem naslepo do světa, který dosud nebyl objeven. Ale ostrov Sommarøy rozhodně není neobjeveným místem. Můj cíl, který se nachází sotva hodinu jízdy od města Tromsø, je jasně označen v navigačním systému mého Volva. Najednou se z protisměru začíná přibližovat jiné auto a já se zatajeným dechem zpomalím téměř do stání. Ale druhý řidič jakoby si toho ani nevšiml. Naprosto čistě profrčí mezi mým vozem a sněhovou závějí, kde má prostor navíc jen pár palců. Můj cíl je již na dohled. Ostrov Sommarøy je lemován mělkými závějemi, které se lesknou jako by vše bylo pokryto hliníkovými fóliemi. Výhled na tuto inspirativní, a téměř magickou scenérii, dokonale doprovází elektronická hudba, která zaplňuje můj vůz.

Ačkoliv se nacházíme 300 kilometrů severně od polárního kruhu, klima je zde díky Golfskému proudu relativně teplé. Tyto teplé polibky vanoucí z Mexika udržují průměrné teploty uprostřed zimy kolem -5 °C. Avšak zima je dlouhá a nepředvídatelná, přičemž zde není ničím neobvyklým, že se během jednoho dne vystřídají všechna čtyři roční období. Projíždím dál kolem Sommarøy a bez jakéhokoliv varování se najednou nořím do husté a nelítostné tmy. Opět jsem uvízla uprostřed další sněhové vánice.

Kuráž jako součást DNA

Tromsø je městem sociálního aktivismu, jehož největším důvodem jsou ženy. Zatímco byli muži pryč na moři, ženy zůstávaly doma a rozdmýchávaly život v komunitě. Zdá se, že si zde lidé cení vzájemné interakce a skutečného zapojení do chodu komunity. Nejisté začátky města Tromsø naučily moderní obyvatele využívat každé příležitosti. Jejich předci, z nichž byli mnozí nuceni vystačit si s málem a v rámci svého života improvizovat bez záchranné sítě, jim podle všeho zanechali jako dědictví určitou nezlomnost a vůli experimentovat. Během 40 let se místní populace ztrojnásobila a nyní zde žije kolem 70 000 lidí. S tím, jak se město měnilo v Mekku vyspělých technologií, sem bylo přitahováno stále více přistěhovalců, podnikatelů, turistů a výzkumníků z celého světa. Dnes zde najdete více než 120 různých národností. Přátelské město Tromsø brzy vešlo ve známost jako místo, kde se cení otevřenost. Jeho obyvatelé se zajímají o nové příchozí a vítají vliv nových kultur.

Královská koruna

Jak se dívám přes studené zábradlí rybářské lodi, vím jistě, že nejsem žádný rybář. Nezdědila jsem stovky let předávané ocelové nervy, díky kterým bych se dokázala vypořádat s ledovým mořem. Mé oči nejsou naprogramovány, aby dokázaly dokonale rozpoznat nebezpečí skrývající se v přírodě nebo okamžitě spatřit příležitost. Příroda v Tromsø je majestátní a vznešená, vzpřímená a modře se třpytící. Možná nejsem rybář, ale místní moře si může užít každý. Příroda v Tromsø je úžasná. Ale ještě větší dojem udělá vřelost vyzařovaná těmi, kteří zde žijí. Příroda v Tromsø je svým vlastním královstvím. A lidé v Tromsø jsou jeho korunou.

Vydejte se na cestu

Objevte nové Volvo XC60