Hliněná duše

Představte si moderní vůz. Co vidíte? Možná pokročilé senzory, displeje s obrazem ostrým jako břitva, adaptivní bezpečnostní pásy, ultrarychlé nabíjení nebo elegantní panoramatickou střechu. Ale se vší pravděpodobností vás nenapadnou žádné souvislosti s hlínou. A přesto právě tak běžný materiál, jako je hlína – a umění ji tvarovat – hraje zásadní roli v tom, jak budou vypadat auta budoucnosti.

Ačkoli se hliněné modely v automobilovém průmyslu používají téměř sto let, tuto techniku zná jen málokdo. Jedná se o umělecké řemeslo v utajení. Nádherné hliněné modely pečlivě tvarované ve studiu Volvo Cars se na veřejnosti objevují jen výjimečně. Slouží totiž především jako nástroj, s jehož pomocí designéři ladí své nápady a vedení firmy získává jasnou představu o tom, o čem vlastně rozhoduje.

Designérské studio Volvo Cars zabývající se vytvářením hliněných modelů se nachází ve velké designérské budově v Göteborgu. Jedná se o součást oddělení fyzického modelování, jehož tým čítá zhruba 40 lidí, z toho 12 modelářů pracujících s modelovací hlínou. Pracují zde v prostředí s nejvyšším stupněm utajení. Hliněná auta, která právě nabývají na své formě, dorazí k zákazníkům za čtyři až pět let, což je důvod, proč zůstávají ukrytá za posuvnými stěnami.

„Všechno na autě vytváříme od nuly. Každé tlačítko, výdech ventilace nebo loketní opěrka musí nějak vzniknout. Je to řemeslo, které spojuje celou řadu různých dovedností,“ říká Jonas Almgren, vedoucí oddělení pro fyzické modelování ve společnosti Volvo Cars, když nás provází studiem.

Je zde například místnost, kde čalouníci vyvíjejí sedadla a dekorativní obložení interiéru. Dílna pro dekorativní obložení, kde se vybírá správný druh dřeva, nebo kde se případně hobliny rozmělňují do nových vzorů. Lakovna, kde se míchají barvy, které se následně stříkají na hliněné modely. K dispozici je také elektronická zóna pro světla, velké frézy schopné opracovat celý vůz i miniaturní detaily, laserové gravírování a 3D tiskárny. Najdete zde rovněž konstruktéry a programátory. Vše tu funguje jako propojený celek, jehož cílem je vytvořit co nejrealističtější hliněný model vozu.

„Výhodou fyzických hliněných modelů je jejich rychlé vytvoření a přehlednost,“ říká Jonas Almgren. „Během několika hodin přesně vidíte, jak se auto mění. Hlínu můžete podle potřeby přidat nebo odebrat. Pak auto vyvezete ven, abyste ho mohli zhodnotit v reálném světle a ze všech úhlů.“

Celý proces začíná návrhem od designéra, což je jednoduchý digitální podklad definující vnější tvary vozu. Modelář a designér na základě tohoto návrhu následně úzce spolupracují na realizaci nápadů, výrobě dílů a optimalizaci vize krok za krokem. Nejprve vytvářejí několik zmenšených verzí, po nichž následuje hliněný model v životní velikosti. Jádro modelu se vyfrézuje z polystyrenové pěny a následně se pokryje vrstvou hlíny silnou zhruba 20 až 30 milimetrů.

„Každoročně vyfrézujeme zhruba 50 velkých modelů a spotřebujeme 50–90 tun hlíny. Dnes se klasické řemeslo prolíná s moderní technologií. Máme skvělé skenery, které přesně přenášejí vše, co vytvoříme z hlíny, do digitálního světa. Hlína se tedy stala spíše doplňkem digitálních technologií. Ale právě hlína dává designu duši,“ říká Jonas.

Vcházíme do velké, světlé haly, uprostřed které stojí model vozu Volvo EX90 v životní velikosti. Polovina vozu je pokryta červenohnědou hlínou značky Marsclay. Druhá polovina je obalena fólií Di-Noc, která velmi věrně připomíná skutečný lak. Opodál stojí hliněný model interiéru, propracovaný do neuvěřitelných detailů – až po nejmenší otočný ovladač hlasitosti.

Designérské studio pro výrobu hliněných modelů je rozděleno na dvě části: v jedné vznikají exteriéry, zatímco v druhé interiéry. Tom Joyce je senior modelář exteriérů z modelovací hlíny. Vyrostl v anglickém Coventry a začínal v roce 1973 jako dřevomodelář ve společnosti Triumph. V 90. letech přešel k hlíně a po několika letech strávených v automobilkách BMW, Audi a Renault zakotvil ve společnosti Volvo Cars.

„Miluji kreativní práci rukama. Navrhování nového auta je hmatové řemeslo a po tolika letech už prsty cítím, jestli tvar funguje, nebo ne. Genialita fyzického hliněného auta spočívá v tom, že nemůžete nic skrýt. Všechno je vidět,“ říká Tom.

Pro modely exteriérů se používá měkčí hlína zahřátá na 60–65 °C, aby získala správnou konzistenci. Pak přichází nanášení, roztírání, zarovnávání, opětovné broušení, leštění, dolaďování úhlů, ploch, linií a tvarů — cyklus, který může trvat i dva roky. Když je hliněný model hotový, všechna data jsou digitálně odeslána do konstrukčního oddělení. Hlína, která se odfrézuje, se recykluje nebo daruje školám.

„V průběhu designové cesty se toho může hodně změnit – nové předpisy, nové nápady, nová rozhodnutí. Nejčastěji asi upravujeme výšku střechy. Nicméně změnit se může úplně všechno, a někdy začínáte od nuly. Je to náročné, ale pokud vše perfektně zapadne, je to rovněž neuvěřitelně uspokojující.“

Tom vytahuje skříňku plnou nástrojů: škrabky, hladítka, rašple a vyhlazovače na odebírání či úpravu hlíny. Navíc zde má i speciální nástroje, které si sám vyrobil ze lžic, nožů na sýr nebo struhadel, aby získal přesně to, co chce.

„Nejzábavnější jsou první týdny s novým modelem, kdy zatím není obraz pevně daný a práce je hodně pocitová. Můžete svobodně improvizovat. Ale miluji také spolupráci s designéry z Volva — jsou to nejzručnější lidé, s jakými jsem kdy pracoval,“ říká Tom Joyce.

Albin Larsson je senior modelář hliněných interiérů. Je to práce vyžadující extrémní přesnost, kde záleží na každém milimetru. Používá o něco tvrdší hlínu, kterou při nanášení změkčuje horkovzdušnou pistolí, a pak ručně modeluje detaily. Následně na povrch pokládá grafické motivy prostřednictvím materiálu odlitého ze silikonových podložek s různými texturami. A nakonec do hlíny vmáčkne komponenty vytištěné na 3D tiskárně.

„Nejraději mám přístrojovou desku, protože má tolik detailů. Abychom dosáhli dokonalého výsledku, úzce spolupracujeme s odborníky na bezpečnost a ergonomii. Jaký je to pocit, když se posadíte? Vidíte ve voze na všechno? Brání vám něco ve výhledu? To digitálně neuděláte.“

Stejně jako Tom pracuje i Albin s řadou hladítek a škrabek, ale jeho nejpoužívanější nástroj je úplně jiný — obyčejná páska.

„Páska, oči a ruce — to jsou pro mou práci nejdůležitější nástroje. Pomocí pásky vytvoříte dokonale přesné linie, když potřebujete posunout plochu interiéru třeba o milimetr. Funguje trochu jako pravítko.“

Albin studoval, stejně jako většina švédských modelářů využívajících modelovací hlínu, na akademii Formakademin při porcelánce Rörstrand v Lidköpingu. Jedná se o dvouletý program, který nabízí specializace na architekturu, porcelán, kulturu nebo vozidla. Veden vášní pro auta pracoval Albin v automobilkách Škoda i Volkswagen, načež získal vysněnou práci ve společnosti Volvo Cars.

„Pohání mě samotné řemeslo. Jsem perfekcionista. Ale samozřejmě je skvělé být součástí týmu, který vytváří kvalitní produkt. Začínáte s malým kusem hlíny a skončíte u špičkového vozu, který putuje do celého světa. To je vzrušující,“ říká Albin Larsson.

Většina velkých automobilových značek má dnes svá vlastní designérská studia na výrobu hliněných modelů. Nicméně automobilka Volvo Cars tuto techniku využívá již dlouho — od prvního úspěchu šéfdesignéra Jana Wilsgaarda s modelem Amazon z roku 1956. V posledních letech se Göteborg dokonce stal pomyslným centrem kultury modelování vozů z hlíny, a to nejen v rámci Švédska, ale i v celosvětovém měřítku. Jonas Almgren doufá a věří, že tomu tak bude i nadále.

„Dokud budeme nakupovat auta srdcem, hliněné modely budou potřebné. Takoví my lidé zkrátka jsme. Ačkoli se digitální nástroje stále zlepšují, nemyslím si, že dokážou hliněný model zcela nahradit. Koneckonců, auto je fyzický produkt.“